„Pro nikoho z vás už tady není místa, přišli muži od jihu a dohoda je jistá. Nekonečná moc a nekonečná sláva, komu by se při těch slovech netočila hlava… Dovezli si myrhu a dovezli si zvony, dovezli si jejich zpěvy, jejich divné tóny…“
Tento text písně Velesu od výborného hudebníka Tomáše Kočka snad nejlépe osvětluje, proč by měl být den 5.7. 863 v české pohanské komunitě považován snad za ten nejčernější. Již před příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje v českých zemích a na Moravě působila křesťanská církev. Nicméně tato návštěva vyžádaná moravským knížetem Rostislavem znamenala zásadní obrat a změnu běžného života všech tehdejších obyvatel. Jednalo se totiž o oficiální začátek konce pohanství v Čechách.
Bylo odstartováno období, kdy panovníci pro posílení svého vlivu neváhali ze dne na den zavrhnout víru svých předků a do toho samého samozřejmě nutili i své poddané. Posvátné háje byly vykáceny, modly a obřadiště vyvráceny a znesvěceny. Karty byly rozdány a křesťanství se ukázalo jako sjednocující prvek pro novou Evropu. Ironií osudu je, že tento prvek byl a je ve svém nitru jednou z židovských sekt, která vznikla v prostředí tisíce kilometrů vzdáleném krajinám, na které si později činila nárok.
Brzy tato nová víra ukázala svoji pravou a nesmlouvavou tvář. Lidé odmítající nové pořádky byli pronásledováni a pohanství se stalo něčím nečistým a neodpustitelným.
I to je důvod existence iniciativy Sněm pohanských obcí, která má za cíl mimo jiné pořádat osvětu a zrovnoprávnit pohany s monoteistickými církvemi, které už stát uznává.
Součástí toho všeho je logicky i snaha poukázat na to, že pátý červenec je pro nás, novodobé pohany, symbolem útlaku, netolerance a nenávisti vůči původním pohanským směrům v naší zemi.
Pokud to cítíte stejně, neváhejte si na znamení podpory původní pohanské víry aktualizovat svoji profilovou fotku na Facebooku o náš rámeček. Doma pak své předky, kteří se kdysi dávno potýkali s nástupem křesťanství, uctěte zapálením svíce.
Svíčka za pohanství!